|
Po dlouhém a únavném nočním přejezdu přijíždíme o půl osmé ráno dost spící do Pontu na parkoviště. Tam rezolutně zamítáme návrh jít hned nahoru a jdem spát.
Budíme se kolem jedenácté, David s Lenkou už jsou pomalu zpátky z procházky do protějšío svahu, balíme, obědváme a pomalu vyrážíme na osmisetmetrové stoupání k chatě Refugio Vittorio Emanuele II.
Po namáhavém stoupání v úmorném vedru (ona už ta kondička není, co bývala...) tam večer docházíme, nebo spíš prodíráme se davy... ne nadarmo je Paradiso nejsznáze přístupnou Alpskou čtyřtisícovkou - zástupy nám to dávají jasně najevo.
Spíme asi 50 výškových metrů nad chatou, těsně vedle výstupové cesty, je tam tolerované místo na stanování. Užíváme si západu sluníčka, rozhledů, večeříme a zalézáme do stanů, čerpat síly na výstup.
|
