|
V pondělí ráno už je mi naštestí líp, tak v klidu snídáme, balíme a vyrážíme na sestup dolů. Jde to dobře, kocháme se, povídáme si. U auta nacházíme vzkaz od Davida s Lenkou, že šli k jezeroům pod Tou-Blancem. Vymýšlíme, že jim ráno půjdem naproti. Zatím se jdem kouknout proti vodě, relaxujem - ale nakonec nás bouřka zahání do auta. Bouří to celou noc, ale jsme v klidu. Ne tak David s Lenkou, ty našel v jedenáct večer, těsně po bouřce ochranář ve stanu a poslal je zpátky dolů do údolí... Dali noční přesun a v šest ráno jsme se potakli u atuta. Vyhodnotili situaci, kazící se počasí a po vydatné snídani vyrazili zpátky domů.
Cesta ubíhala lépe než tam, ve dne se jelo o dost rychleji a tak jsme po 11ti hodinách byli zpátky v Praze.
|
