Aneb - aklimatizace je zkrátka potřeba. A tak vyrážíme přespat do čtyřa půl tisíce. Vyrážíme podél potoka Yanapaqcha (pod stejnojmenou horou) a obědváme. Cesta začíná stoupat kolem vodopádu až na k jezeru nad ním. Říkáme si, že už tam asi skoro budem - ale chyba lávky. Čeká nás ještě skoro polovina výstupu...
Ztěžka stoupáme mezikamením, až jsme konečně u jezera. Je tu chladno, ale dá se to v pohodě vydržet. Z ledovcové stěny Chacraraju se celou noc odlamuje led a padá do jezera - ale já o ničem nevím a spokojeně spím - na rozdíl od ostatních.
Ráno snídáme, kocháme se a vyrážíme stejnou cestou dolů zpátky k "silnici", lagunám v údolí a hlavně k památníku Československé horolezecké výpravy z roku 1970.
|
