|
Hned po probuzeni nam bylo jasné, že dneska to moc na výhledy nebude. A že budem rádi, když se počasí nezblbne úplně do nějaké vichřice či tak. Čekal nás sestup zpátky do údolí a pak přechod sedla (4830).
Aklimatizace se nám postupně zlepšuje, docela nám to jde. Dokonce se na chvíli rozestupují mraky a tak můžem alespoň tušit krásnu pyramidy Alpamaya.
V sedle je dost chladno, jsme kousek pod těžkými, černými mraky. Nad hlavou nám krouží majestátní kondoři, a není jich málo! No, snad si to nemáme vykládat osobně...
Sem tam se mraky roztrhnou a nabídnou mám bílé štíty, ale jelikož se čím dál víc zatahuje, tak se moc nezdržujem a mizíme vstříc krásnému údolí - připadám si tu trochu jak v Mongolsku..
Jen co kousek sestoupíme, dáváme oběd - a začíná sněžit... Po chvíli sníh přechází v déšť a my poprvé vytahujeme ponča, pláštěnky, obaly na batohy a tak... Naštestí to dlouho netrvá a je zas líp.
Sestupujem do širokého, plochého a místy krapet pomáčeného údolí - a jelikož toho máme tak akorát, rozbíjíme tábor, večeříme a odpočíváme.
|
