|
A je to tu - zlatý, byť z mé strany trochu obávaný, hřeb našeho výletu. Výstup na Nevado Pisco. Nehodlali jsme nic podcenit, a tak jsem se poprvé zachovali jako správní turisti a celý výstup si nechali zajistit místní cestovkou...
No, celý - celý ne - kuchaře a nosiče jsme odmítli, s osly souhlasily. jamil si ještě půjčil lyže, aby si Pisco při návratu sjel a vyrazili jsme. Taxíkem, kolektivem a pak i soukromým busem přes Yungay do jedné zatáčky na cestě na Portachuelo.
Tam jsme naložily společnou výstroj na osly, průvodci k tomu přihodili svou bagáž a už metelili vzhůru. To nebyl výstup, to byl běh. Ten den mi to úplně nesedlo, šli jsme o něco rychleji, než mi vyhovovalo. Za necelé dvě hodiny jsme byli v základním táboře - 4600 m.n.m.
Ale to nebylo vše - tady přišla teprve ta správná sranda - odsud jsme osly nahradili my... Každý si vzal své skelety, cepín, sedák, oblečení, přihodil si to na záda a nastal výstup pod ledovec. Na papíře jen 300 metrů - ale cestou byla moréna... a nepohodlnějším terénem jsem asi nikdy nešel... Chápu, že sem osly nemůžou...
Po nějakých dvou třech hodinách jsme dosáli výškového tábora, postavily stany, vyzkoušeli se obout do maček a sedáků aby nám to v noci šlo lépe a v osm šli do hajan. Budíky nařízené na 2:15
|
