Po úterním "odpočinku" vyrážíme dál, přes sedlo do vedlejšího údolí. Ještě předtím ale malá zacházka k malebnému Eissee těsně pod hřebínkem. Petr na nás zatím s Lexem čekali u cesty, respektive šli napřed směrem do sedla.
Před nejstrmějším úsekem na nás čekají, Lexovi se zatím cesta naštěstí líbí, a šlape. Líp, než jsme čekali. A už je tu sedlo. Alex vylezl do výšky 2812 m.n.m. Chtěli jsme pokračovat do vedlejšího údolí, ale nejde to. Směrem dolů to není pro Lexe schůdné, jsou tam natažená lana a úzký chodníčem, pak i nějaké stupy ve skále. Sice to asi půl hodiny zvažujeme, ale vítězí rozum a otáčíme se zpátky do údolí.
Scházíme až k Berliner hütte a pak k Alpenrose, kde odpočíváme a kupujem a baštíme zdejší výborný sýr. Všichni, včetně Lexe, pro kterého je to nejspíš naprostá lahůdka - takhle nikdy neslintal... Asi to má v genech, tenhle sejr.
Po sýru, mléku, pivu a dalších pochutinách se vydáváme na závěrečný úsek cesty k parkovišti, postupně nás popohání přicházející bouřka. Ale stíháme postavit stany, než nás chytí a utahaní usínáme.
Ve čtvrtek se koupem, lenošíme a vymýšlíme, co s načatým týdnem, co dál. Padají různé návrhy, ale nakonec vítězí páteční výlet na Rakousko-Italskou hranici.
|
