Evka se rozhodla koupit si ještě před Krušnými Horami sjezdovky. A jelikož v Lounech nebyl v bazarech ten správný výběr, tak víkend začal pátečním kolečkem po barazech pražských. Díky předchozí telefonické přípravě vše probíhalo v pohodě a uspěli jsme na první adrese. A mohli vyrazit k nám na chalupu do Libštátu, jen co jsme naložili Jirku Bláhu. Na podobné lyžovací šílenosti je chaloupka dobře situovaná, jen bohužel ještě není ve stavu pohodlně obyvatelném...
Ale to nám nebránilo v sobotu vyrazit na Tanvaldský Špičák (cestou posádka obdivovala ves Držkov a tvořila slovní hříčky na její jméno) Počasí na Špičáku bylo fajn, lidí bylo přehršel - sněhu už méně. Ale pro naše lyže to nebyl žádnej problém. Ćerná, červená, černá, červená a už to sviští... Užili jsme si to.
A neb nám toho po sobotě nebylo málo, vstali jsme v neděli až ošklivě brzo a po dosti vtipné jízdě na Horní Mísečky (když to ostatní vyjedou bez řetězů, tak já taky, že?) jsme pár minut před půl devátou nasedali na právě se rozjíždějící vlek, ověšeni dopolední permanentkou platící po celém Špindlu. Lyžovačka byla prostě úžasná, zvlášť do desíti hodin. Celej Medvědín v kuse, po prázdné upravené sjezdovce, asi 7 minut dolů a pak bez fronty za pár minut nahoře. A tak kolem dokola. Lidí bohužel houstlo, v půl dvanácté, kdy jsme mohli naposledy vyjet nahoru už to bylo neúnosné... Ale nám to nevadilo, my byli spokojení a utahaní. Nahoře svačinku, pár kýčovek, drobnou rvačku ve sněhu a pak už po turistické sjezdovce k autu a domů na oběd. Uklidit chalupu, dovézt Evku do Staré Paky na vlak, neb mířila na konzultaci do Hradce Králové a sami domů... Hezké to bylo.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
