Po letech se mi podařilo vrátit do Lužických hor, kde je tak pěkně... Naštěstí se neopakovalo tehdejší počasí, byť předpověď hrozila, co jí síly stačily. Hrozil atak moc, že se vytvořila samostatná skupinka Evy s Martinem, kteří pohrdli pohodlí mokrého stanu a raděj běhali od penzionu k penzionu.
Přešli jsme od Klíče přes Jedlovou a Luž, Kurort Oybin a jeho hrad až k Popově skále... Na poslední chvíli jsme se před Ještědským hřebenem otočili a stáhli se do Rynoltic k moc a moc příjemnému zakončení výletu...
Pršelo nakonec jen trošičku a tak jsme ani pořádně nezmokli...
A kdo všechno? Ora s Méďou, Doktor I. a Martina a moje maličkost
|
